Vladimír Merta

Vladimír Merta - básník, folkový spevák / duchovné osobnosti /
Narodený: 20. január 1946 /
Žije: Praha - Česká republika /
Vladimír Merta je český hudobník, pochádza z hudobne nadanej rodiny. Jeho otec hral na husliach a matka spievala. Vladimír študoval gitaru na LŠU, ale po dvoch rokoch skončil. No naučil sa všetko dôležité pre jeho budúcu kariéru folkového speváka a skladateľa, odpočúvaním vzorov akými mu boli Pete Seeger, Joan Baeza a Bob Dylan. V polovici 60-tych rokov, paralelne s hraním na gitaru a harmoniku, objavil poéziu a tiež maľoval. V roku 1968 odišiel do Francúzska, kde začal písať svoje prvé autorské piesne, v Paríži sa mu podarilo nahrať album Ballades de Prague. Vyštudoval architektúru, promoval v roku 1971, potom na FAMU v rokoch 1971 až 1976, kde štúdium ukončil filmom Smrť krásneho jeleňa. Jeden z mužov nežnej revolúcie vydal v r. 1989 dva skvelé albumy Vladimír Merta 1 a 2 vo vydavateľstve Panton.
Web: | vladimirmerta.cz |
Wikipédia: | Vladimír Merta, wikipedia.org |
Facebook: | Vladimír Merta, Facebook |
ČT: | Česká televize - V. Merta |
Vladimír Merta 1
- Plíží se večery / 3:19
- Na dluh Bulatu Okudžavovi / 6:41
- Madona Decibella / 4:03
- Bohyně zítra / 5:37
- Pozítří / 2:14
- Video 2000 / 4:03
- Armády noci / 4:27
- Kocovina / 3:23
- Konec experimentu / 7:06
- Kupředu / 2:59
Vladimír Merta 2
- Životopis / 5:34 »
- Kecy / 4:32 »
- Každý večer / 4:32 »
- Nebuď nikdy sám / 6:00
- Dezertér / 3:14
- Meziměsto / 4:46
- Na kávu, likér a kousek slova / 4:36 »
- Praha magická / 6:15 »
- Ticho / 2:33
Texty:
Každý večer
Zprvu k ním mluvil něžnou řečí ptáků,
chodila kolem nevšímavě,
tak pohledy svlékal každou.
Vodíval ji krajinami nevěry,
s rybníky za soumraku
a každý večer začínal a končil,
malou dojemnou sebevraždou.
Kopala keckami do zdí katedrály
zraňoval ji chlad kamení, které
nic, nic jenom tisíce let,
krásně mlčí a stojí-í-í...
Sochy martýrů se na ně z mostů
vlídně usmívaly,
dívaly se na ně
jakoby tajně milovali - podobu její
Bál, bál se,
že se o ní bojí...
Sledovali v Intervizi
chytání divokých vůní orchidejí.
Neubránil ji dojmu, že jedna z klecí
je přichystaná také pro ní.
Odcházela mu z náruče,
nezávazně jako dítě, v neděli do kina,
nezletilá bohyně s ustaranou tváří stařeny.
Zrcadlo poslušně měnilo barvy,
karet anebo domina?
Pavouček ukápl jako slza ze stěny,
Bál, bál se,
že se o ní bojí.
Ukládali pokradmu viděné
podobenky vlastní samoty
až na dno nepaměti,
a oba v sobě naráz
zabili své nenarozené něžné děti.
Ona rty o zeď,
ústy rozpraskanými ranním mrazem,
on ve studené koupelně,
trápným pádem teplé kapky na zem.
Doufali dál, že je
osudy nudných manželství jiních lidí jaksi minou
a každý večer začínal a končil
malou dojemnou kocovinou.
Bál, bál se,
že se o ní bojí...
Známe osobnosti
Bob Dylan, Jan Werich, Petr Hapka,
Komentáre
Zverejnenie komentára